Nadační fond BushiDo – IRU


article preview

Akita inu - symbol věrnosti

 Věrnost a oddanost Akit nezná mezí. Důkazem jsou neuvěřitelné příběhy...

 

AKITA patří k nejstarším plemenům psů na světě. Doklady o chovu lze vysledovat až do 15. století; kosterní nálezy však svědčí o mnohem starším původu. Psi podobného vzhledu určitě v Japonsku existovali již před zhruba 5000 lety.
Název AKITA je odvozen od japonské prefektury Akita nacházející se v severní části ostrova Honšú. Odtud plemeno pravděpodobně pochází. Slovo INU, nebo KEN, které se k názvu často přidává, neznamená nic jiného než "pes".

V dobách epochy Tokugawa a Taisho (1603 - 1925) byl Akita především společníkem samurajů. V roce 1931 prohlásil císař Hirohito toto plemeno za národní majetek. Tím byl také zakázán další export Akit. Nařízení se přestalo dodržovat teprve v roce 1945 - v době okupace se vyvezlo mnoho představitelů tohoto plemene do Ameriky.
-----------------------------------------------------------------
Pomník dvanácti Akit v životní velikosti odlitých z bronzu, který nechal začátkem 60. let vztyčit císař Hirohito v Tokiu, je věnovaný památce statečných psů, kteří doprovázeli v roce 1957 japonskou vědeckou výpravu na jižní pól. Neobyčejně tvrdé povětrnostní podmínky donutily členy výpravy vzdát v polovině cestu a vrátit se zpět. Na místě museli zanechat část výstroje a skupinu psů.
O tři roky později se na expedici vydali znovu. Když dorazili do míst, kde minulou cestu přerušili, vrhlo se k nim s radostným vítáním oněch dvanáct Akit. Aby psi přežili, živili se tím, co ulovili na břehu několik set kilometrů vzdáleného oceánu. I přesto se vraceli do míst, kde je lidé zanechali a čekali na jejich návrat. Nakonec se dočkali…
-----------------------------------------------------------------
Ještě dnes platí Akita v Japonsku za symbol ztělesněné věrnosti. Na nádražní stanici Shibuya v Tokiu stojí od roku 1948 bronzová socha Akity "Hachiko", která je připomínkou lásky a věrnosti tohoto psa ke svému pánovi.
Hachiko byl Akita profesora, jenž přednášel na univerzitě v Tokiu. Každé ráno doprovodil Hachiko profesora na nádraží a odpoledne jej zde opět přivítal. Profesor Ueno zemřel v roce 1925 na srdeční infarkt. Hachiko však po dobu dalších deseti let přicházel každé ráno a odpoledne na nádraží a čekal tam na svého pána. Dne 7.3.1935 byl Hachiko nalezen mrtvý na místě, na kterém tak dlouho trpělivě čekal…